Úvod

Participativní plánování je již řadu let vnímáno v českém kontextu jako přínosné a v jistém smyslu populární. Zapojení obyvatel do plánování a tvorby jejich životního prostoru je zásadně důležité, přičemž jejich účast na veřejném životě na všech úrovních – celostátní, regionální a místní – je součástí ústředních hodnot demokracie. Města a regiony jsou přirozeným prostředím pro participativní plánování. Všechny potenciálně zainteresované osoby musí mít příležitost k vyjádření a diskuzi o svých potřebách a zájmech, musí být plně a aktivně zapojeny do celého plánovacího procesu různými způsoby a směry, včetně nových moderních technologií. Smyslem je zkvalitnit aktivní dialog a společně porozumět výzvám a rozvíjet společný zájem na utvoření sdílené vize a možnosti společné koncepce urbanistických řešení.

Základní postupy zapojení veřejnosti do projednávání plánovací dokumentace v České republice vymezuje stavební zákon. Dotčeným subjektům jsou v současné době zaručena práva zapojení do rozhodování, ale v mnoha případech je aplikace těchto práv problematická. Chybí dostatek srozumitelných informací o samotném konání projednání nebo možnosti zapojení, dokumentace je rozsáhlá a nástroje zapojení veřejnosti v minimálním měřítku představuje zejména podání připomínek k již zpracované dokumentaci. Tyto postupy zaručují základní práva, ale nezajišťují konsenzuální výsledky. Proto jsou vstupy veřejnosti buď předmětem konfliktu, nebo naopak veřejnost setrvává v pasivitě a možnost zapojení širokého okruhu obyvatel do plánování zůstává nevyužitá.

Dle Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (2016) může efektivní participace veřejnosti urychlit projednávání investičních záměrů a šetří tak čas, lidské i finanční zdroje. Volbou vhodných nástrojů pak participace umožňuje i zapojení marginalizovaných skupin se specifickými potřebami (např. seniorů, rodin postižených chudobou nebo hendikepovaných) do procesů městského plánování. Participativní plánování tak nejen posiluje demokratické principy, jako je transparentnost a odpovědnost při plánování města, ale stává se také důležitým prostředkem komunitního rozvoje.

V posledních letech je při přípravě některých plánovacích a strategických dokumentů vyžadováno doložení jejich projednání nebo konzultace s veřejností. Některé obce a města využívají různé participativní techniky podle míry zkušenosti příslušných pracovníků městských a obecních úřadů nebo podle uvážení externích firem, které jsou pověřeny zpracováním těchto dokumentů. V některých případech jsou k využití participativních technik zavazováni projektanti, kteří musí při přípravě projektů doložit spolupráci s veřejností. Můžeme se tak ve veřejném prostoru čím dál více setkávat s různými dotazníky, pocitovými mapami, diskusními setkáními s obyvateli, informačními stánky a weby s možností vyjádřit se k různým místním problémům a jejich projektovým řešením. Mnohem méně často lze najít podrobné výsledky těchto aktivit s jejich vyhodnocením a zřetelným sdělením, jak byly zapracovány do řešení. Dlouhodobá spolupráce s obyvateli ještě ve fázi předprojektové přípravy je ještě mnohem vzácnější. I na příkladu města Ostravy lze sledovat využití některých participativních přístupů ve strategickém plánování (strategický plán FajnOVA, 2018 jako platforma pro participaci obyvatel na rozvoji města, který prezentuje uplatnění prvků participace občanů při plánovacím procesu městského prostoru) i v místních projektech jednotlivých městských částí. Metodika vznikla v rámci realizace výzkumu v projektu Komunitně založené participativní plánování v městském prostoru (TL02000071) v cyklickém a inkluzivním procesu participativního akčního výzkumu (vznikala participativně v procesu výzkumu, vyhodnocení dat, implementaci zjištěného, reflexi a využití reflexe v další implementaci). Metodika je určena teoretikům i praktikům komunitně založeného participativního plánování v městském prostoru a umožňuje odpovědné zapojování různých skupin aktérů do tohoto procesu. Předkládaná metodika je členěna na obecnou část ukotvující metodiku v participativním paradigmatu a samotném procesu participace. Dále následuje popis, třídění a reflexe jednotlivých technik participace využitých v rámci výzkumu realizovaného v rámci zmíněného projektu.