Participativní paradigma a principy participace

V rámci celého výzkumu jsme postupovali v rámci participativního paradigmatu. Paradigma přitom chápeme jako určitý vzorec myšlení či nahlížení na určitý jev nebo problém. Aby bylo možné porozumět tomu, jak jsme pracovali s jednotlivými technikami výzkumu a s daty, které jsme v rámci nich získali, považujeme za důležité vysvětlit, jaké jsou hlavní znaky námi využitého vzorce myšlení. Participativní paradigma je poměrně nedávno vzniklým přístupem. Jeho počátky se totiž datují až do 90. let minulého století. Mezi hlavní znaky participativního paradigmatu patří:

A) Předpoklad, že vědění je vytvářeno sociálně v interakci mezi lidmi, společností jako širším kontextem a výzkumníky. Neexistuje tedy jedna jediná „pravda“ a každý z účastníků výzkumu má právo na tvorbu vlastní interpretace reality. Poznatky jsou spoluvytvářeny, jsou výrokové a prožitkové povahy, mají povahu praktického vědění; získáváme tak „živé poznatky“ (Denzin, Lincoln, 2011; Lincoln, Linham, Guba, 2011).

B) Zkoumání má reflexivní povahu, to znamená, že probíhá cyklicky: výzkumníci sbírají data, poté je vyhodnocují a opětovně se vrací do terénu. Uvedené je spojeno s častým kladením si otázky: proč? ve smyslu reflexe získaných dat, zapojení určitých aktérů, tvorby metodologie výzkumu i vlastního přemýšlení nad daty (Denzin, Lincoln, 2011).

C) Výzkum dělá z jeho účastníků rovnocenné partnery. Hlavním výzkumným postupem proto je respektované jednání.

D) Výzkum je zaměřen na zplnomocnění účastníků a na praktické využití získaných poznatků, které mohou (potenciálně) sloužit k dosažení změn ve společnosti (Lincoln, Linham, Guba, 2011).

Participativní přístup v našem výzkumu chápeme jako přímou aplikaci participativního paradigmatu. Hlavní výhodu participativního přístupu jsme spatřovali zejména v tom, že přináší nové pohledy prostřednictvím přímé práce s lidmi z daného výzkumného prostředí. Další výhodou tohoto přístupu je, že je citlivější na témata dominance, útlaku nebo odcizení (Creswell et al., 2007). Přínosem tohoto přístupu je rovněž možnost navození vztahu důvěry mezi výzkumníkem a účastníky výzkumu, který může dále pomoci překonávat napětí mezi odborníky a „dotčenými“ participanty. Důležitým benefitem pro nás bylo také to, že participativní výzkum nepřináší pouhé poznatky, ale vhled (Schuman, Abramson, 2000). Z praktického hlediska lze říci, že je participativní výzkum založen na spolupráci výzkumníka a „neakademického aktéra“, kterým mohou být např. komunity, neformální skupiny pacientů, zájmové skupiny, nevládní organizace atd. Za klíčový prvek participativního výzkumu tedy nelze považovat metody, ale přístup výzkumníků. Participativní výzkumný přístup totiž nabízí porozumění, spolupráci a vzájemnost spolu s respektem k sebeurčení a autonomii účastníků výzkumu (Albridge, 2015).

V rámci námi realizovaného výzkumu v podobě experimentování s jednotlivými technikami participace v městském prostoru jsme se po celou dobu výzkumu snažili respektovat výše zmíněné rámce myšlení participativního paradigmatu. Je přitom zřejmé, že participativní paradigma přináší řadu výhod, ale je s ním spojena i řada limitů.