Sebeevaluace

Cílem metody je zhodnocení praxe účastníků z pohledu míry využití participativních technik, způsobu jejich využití a využití získaných závěrů pro konkrétní účely. Sebeevaluace jsou cenným zdrojem dat reflexivní povahy. V rámci projektu byla realizována sebeevaluace stavu participativního plánování v městském prostoru v dané lokalitě pomocí sebeevaluačního dotazníku pro aplikační garanty projektu (n=4). Otázky v sebeevaluačním dotazníku byly zaměřeny na dosud využívané participativní techniky; cíle, k nimž jsou participativní techniky využívány; cílovou skupinu; časovou náročnost techniky; výsledek; další využívání výsledků a reflexivní hodnocení výhod a nevýhod konkrétních technik. Data byla vyhodnocena pomocí tematické analýzy(5) a deskriptivních statistických metod.

Cílová skupina

Cílovou skupinu tvoří instituce využívající participativní techniky ve své praxi v rámci určitého zájmového jevu nebo určitého zájmového území/lokality.

Kroky realizace

Instituce/aktér je osloven/a a požádán/a o vyplnění dotazníku. Vyplňování je nezávislé a subjektivní z pohledu konkrétní praxe účastníka. Odpovědi jsou vyhodnoceny kvantitativně z pohledu zastoupení jednotlivých technik a z pohledu různých třídění metod participace. Zároveň jsou odpovědi vyhodnoceny kvalitativně z hlediska způsobu využití jednotlivých technik, jejich správné aplikace nakládání se získanými informacemi. Výsledky jsou účastníkům prezentovány formou zpětné vazby a porovnání s obecnými škálami participace. V našem případě byly vyplněné dotazníky zpracovány, jednotlivé metody analyzovány diskuzí členů týmu a zařazeny do kategorií podle míry spolupráce, míry zapojení, poměru kvality a kvantity, fáze zapojení a iniciátora spolupráce. V rámci jednotlivých kategorií bylo vyjádřeno procentuální zastoupení technik používaných aplikačními garanty a zároveň byla praxe vztažena k obecně platnému žebříčku participace. Zpracované výsledky byly formou grafů prezentovány aplikačním garantům a doplněny poznámkami, jaké možnosti participace nabízí a jaké v současné době nejsou a mohly by být využívány. Ukázalo se, že využívané techniky se umisťují spíše na nižších stupních pomyslného žebříčku participativnosti a chybí participace v průběhu přípravy projektů. Praxe vykazuje nedostatek cykličnosti a nižší míru transparentnosti. Mnohé techniky, které aplikační garanti používají, jsou na hraně, kdy je možné považovat je za participaci a kdy už jde o „běžnou“ práci profesionála.

Metody dělení technik:

  1. Dělení podle cíle spolupráce: informativní / edukativní / explorativní / kolaborativní.
  2. Dělení podle míry zapojení: informovaný občan / dotázaný občan / občan komentující rozhodnutí / občan vymýšlející řešení / občan spolupracující.
  3. Dělení podle poměru kvality a kvantity: extenzivní / intenzivní.
  4. Dělení podle fáze zapojení: předběžné / průběžné / závěrečné.

Základní principy realizace

− Dobrovolnost účastníků

− Atmosféra důvěry a otevřené reflexe

− Sdělování zpětné vazby v rámci principů konstruktivní kritiky

− Sebehodnocení založené na subjektivitě výpovědí Co je pro realizaci potřeba zajistit

− Běžné kancelářské vybavení

− Místnost s prezentační technikou pro prezentaci vyhodnocení

Možné návazné metody

Slouží jako úvodní metoda pro zhodnocení stávajícího stavu a zvolení postupu pro další spolupráci.

Výhody a nevýhody použití

Výhody Nevýhody
Nenáročnost pro realizátora Subjektivita odpovědí
Možnost zmapovat stávající praxe v dané oblasti Idealizace vlastní praxe
Zisk zpětné vazby
pro účastníky
Nutnost nastavení atmosféry důvěry a spolupráce
Vytvoření prostoru pro reflexi Nutnost nastavení procesu zpětné vazby a případného šíření výsledků
Rychlost

 

Rozšiřující tipy a doporučení

Dotazník by měl být podrobný, s dostatkem otevřených otázek. Zároveň je nezbytné, aby byl účastníkům poskytnut dostatečný časový prostor pro jeho vyplnění. Dotazník by měl zkoumat nejen samotné participativní praxe, ale také to, jak je s informacemi získanými s využitím participativních technik nakládáno.


5 Data byla analyzována pomocí tematické analýzy dle Braun a Clarke (2006), kdy proběhlo otevřené kódování dat a následně jejich seskupení do konkrétních témat (tj. obsahově-významových jednotek v datech) na základě jejich podobnosti nebo rozdílnosti. Obsahovou analýzu Braun a Clarke jsme využili, jelikož vychází z konstruktivistických principů práce s daty, která považuje za interpretačně spolu-vytvářená v interakci mezi výzkumníkem a informantem.