Využité pojetí procesu participace

V rámci pojetí procesu participace jsme se nechali inspirovat responzivní evaluací, která klade důraz na komplexní sledování jevů s cílem podpořit lokální úsilí o zlepšení. V rámci procesu responzivní evaluace jsou upřednostňovány metody, které umožňují, aby se během hodnocení vynořily nové otázky a problémy. V rámci využití tohoto přístupu je také zdůrazňována role kontextu, v němž výzkum probíhá (Stake, 2004).

Takto pojímané participativní plánování je druhem akčního výzkumu, který je jednotou pozorování, myšlení a jednání. Tato jednota se projevu jako spirála opakujících se aktivit: pozorování a reflexe, plánování, jednání (Stringer, 2007). V rámci tohoto pojetí jsme rozlišovali následující fáze procesu participativního plánování v městském prostoru:

Evaluační fáze – zaměřená na hodnocení daného prostoru jako místa a metod participativního plánování, které jsou v něm využívány. V rámci této fáze jsou sbírány a vyhodnocovány veškeré materiály k danému prostoru, kdy je kritériem jejich výběru vztaženost k danému prostoru, místu nebo jevu. V rámci této fáze mohou být využívány techniky jako je desk research, analýza dokumentů nebo např. evaluační či sebeevaluační dotazníky pro vybrané stakeholdery (v našem případě se jednalo o aplikační garanty projektu).

Extenzivní fáze – slouží k zapojení širokého okruhu nespecifických účastníků („široké veřejnosti“) a je zaměřena zejména na rozšiřování poznatků o daném prostoru, místu nebo jevu.

Intenzivní fáze – slouží k zapojení úzce zaměřeného okruhu specifických účastníků (konkrétní skupina osob nebo osoby angažované v konkrétním problému) a je orientována na spolupráci na konkrétním specifickém úkolu, problému (zpravidla středního nebo menšího rozsahu).

Reflexivní fáze – je realizována cyklicky po každé z jednotlivých fází a slouží k reflexi a validizaci realizovaného postupu. Reflexivní mezifáze sestává např. z konzultace s externími (ve smyslu účasti na výzkumu) experty