Využívané třídění participativních technik dle jejich cílů

Participativní rozvoj vzniká za spolupráce všech aktérů v území, tedy občanů, odborníků, samosprávy a komerčních subjektů. Zajištění spolupráce takto odlišných aktérů je výzvou pro tvorbu metodik, které umožní zjišťovat potřeby všech účastníků a zapojit všechny do rozhodovacího procesu. Participativní plánování probíhá na více úrovních, od zplnomocnění[i] přes spolupráci, konzultaci, až po informování. V rámci jednotlivých úrovní participace se liší rozdělení (rozhodovací) moci mezi jednotlivé aktéry participace. Cílem úrovně zplnomocnění je dát rozhodovací moc o finálním výsledku do rukou všech zapojených aktérů. Cílem spolupráce (kolaborace) je spolupracovat se všemi aktéry na tvorbě alternativ a identifikaci preferovaných alternativ, které jsou následně zakomponovány do finálního rozhodnutí. Konzultace a informování jsou nižšími úrovněmi participace, které ale mohou i tak tvořit důležitou součást participativního plánování; jejich cílem je zejména poskytnout veřejnosti informace a obdržet zpětnou vazbu od zapojených aktérů k alternativám nebo rozhodnutím (Bunnell, Jepson, 2011). V kontextu výše zmíněného jsme se rozhodli využít pro třídění námi využitých technik participace podle cíle jejich využití a vytvořili jsme následující kategorie:

  1. Techniky INFORMATIVNÍ – cílem je seznámení veřejnosti s plánovacími činnostmi, s projekty. Příkladem může být: výstava návrhů; informativní stánek; informační schůzky (na úrovni veřejného projednání, jak se v současnosti dělá); zpráva v médiích, na internetu, FB atd.
  2. Techniky EDUKATIVNÍ (vzdělávací, výchovné) – cílem je různá forma vzdělávání, šíření podrobných a alternativních informací, seznamování s problémy a jejich možným řešením atd., aktivizace veřejnosti, která je připravena na hlubší formy participace. Příkladem může být: komunitní vycházka; přednáška; urbánní hra; konference; výstava; online platforma (webová stránka, blog…).
  3. Techniky EXPLORATIVNÍ (vyhledávací) – cílem je hlavně posbírat, získat informace, názory, komentáře. Příkladem mohou být: ankety; dotazníky; rozhovory; soutěže pro veřejnost; kulaté stoly; komunitní vycházka; World Café; Charette; Photovoice…
  4. Techniky KOLABORATIVNÍ (založené na spolupráci) – cílem je získat co nejpodrobnější podklady, požadavky pro konkrétní řešení, účastníci jsou do jisté míry jeho tvůrci, ale také za rozhodnutí přebírají odpovědnost a musí hledat společné zájmy (win-win strategie), techniky vedou k tvůrčímu přístupu a výsledkem jsou konkrétní řešení témat, strategií, forem. Příkladem mohou být: urbánní hry; kulaté stoly; diskuzní skupiny či různé jiné specifické formy diskuzí jako World Café nebo Charette.

Z výše uvedených příkladů v rámci jednotlivých úrovní participace je patrné, že se některé příklady konkrétních technik v jednotlivých úrovních participace opakují. Zařazení technik do jednotlivých kategorií totiž spočívá v nastavení jejich konkrétního využití s ohledem na cíle participace, které jsou směrodatným ukazatelem pro zařazení technik.

[i]Zplnomocnění chápeme v intencích a) individuálního a b) komunitního zplnomocnění, které vnímáme jako ad a) individuální posílení práv, aspirací a kultivaci moci; a jako ad b) posílení lokální politiky a sousedství v rozhodování a plánování (Giddens, 2004).